Jošino 吉野
Jelikož při návratu z Tenkavy směřujeme na vlak Společnosti Kintecu a tento jen o pár stanic končí v horách Jošino, známých kvetoucími sakurami a řadou budhistických i šintoistických chrámů, vydáváme se do těchto míst shlédnout, jak takové populární turistické místo vypadá. Webové stránky slibují značnou rozkvetlost (v Japonsku jsou stupně květu sakur, něco jako u nás stupně dopravy na silnicích :-), je navíc teplo a déšť na chvíli polevil, takže výlet se zdá být slibný.
Koupili jsme lístek a rezervaci na expres Kintecu. V Jošino využíváme služeb lanovky, která nás dopraví do kopců. Naštěstí je ještě poměrně brzy ráno a cestovatelé z Kyóta i Ósaky natož jiných koutů japonska ještě nedorazili, takže čekání je nedlouhé a jedeme hned druhou kabinkou.
Kamenná torii na cestě vzhůru.
Cesta je lemována obchůdky s turistickým zbožím zejména pro japonce, kteří tuto oblast hojně navštěvují. Mě se líbí ta scénka holčičky hovořící s místním policistou.
Některé sakury kvetou již velmi pěkně, ale jinak japonci spíše mrmlají (a my také), že to není rozkvetlé tak, jak slibují intezivně Photoshopové montáže v propagačních kampaních a co jsou k vidění i zde (slibují „rozkvetlé hory“).
Výjevy z budhistického chrámu Kimpusendži.
V chrámu se otevřel i takovýto výhled, který byl asi z nejprokvetlejších. Začalo opět pršet, ale jinak je teplíčko.
Teplíčko znamená, že bych si konečně mohl dát Matcha zmrlinu na kterou mám od začátku pobytu chuť, ale bylo na ni moc zima – přeci jen nechci riskovat nachlazení. V obchůdku kam jsme vkročili ji sice neměli, ale moc milá prodavačka mi ji udělala – a byla boží. Točená matcha „sofutokurýmu“ a hódžiča čaj, mňam. [iPhone]
Po poledni začíná přituhovat, lidí opravdu přibylo hodně a tak bereme návratový kurz.
Výhled z lanovky do údolí s hlavovou železniční stanicí soukromé dráhy Kintecu. Sakury v kopcích kvetou spíše ojediněle.
Odpoledne se vracíme do Tokia. Čeká nás 83 km dráhou Kintecu do Kjóta. Je to s jedním přestupem, protože zde v Jošino je ósacká větev dráhy, mající standardní úzký japonský rozchod 1067 mm a zde tedy jezdí přímé spoje do Ósaky, zatímco trať do Kjóta je se standardním rozchodem 1435 mm.
Expresem cesta zabere 1,5 hodiny. V Kjótu by šel udělat rychlý přestup, ale chceme to mít na pohodu a zajít do kavárny a na dortík, takže si zde necháváme hodinovou přestávku.
<style=“text-align: center;“>Na rušném kjótském nádraží se nám nakonec podařilo najít klidnou kavárnu (kterou žena ve vlaku mezi tím vygooglila) [iPhone].
A dále 533 km Šinkansenen z Kjóta do Tokia což si vyžádá příjemné 2h 38 minut cesty. My čekáme na Hikari co odjíždí 15:32, zatímco před námi ještě stanicuje Nozomi se stejnou destinací a s odjezdem o 6 min dříve. Všimnout si lze, že na voze je číslo 10, na horním panelu je též číslo vozu 10. Při tak krátkých intervalech, krátkých pobytech ve stanici a délce soupravy 16 vozů nebo-li 400 m je tento perfekcionistický systém k nezaplacení. [iPhone]
Mimochodem, celou cestu nás provází tento mobilní internet, který jsme si pronajali už na letišti. Krabička přijímá LTE signál a vytváří WiFi hotspot, takže komunikace není problém, ani není omezení na množství do WiFi zalogovaných zařízení. Internet funguje takřka všude a vynikající vysokou rychlostí, zde na hlavních tratích na Honšú i v nekonečných tunelech Šinkansenu. Dobíjení též není problém, nicméně krabička vydržela celý den při normálním využívání internetu. Toto je střední opěrka v Šinkansenu N700. [iPhone]