Hirošima 広島
První den vyrážíme z Tokia na jih do Hirošimy, což činí 906 km Šinkansenem po linkách Tókaidó a Sanyó Šinkansen. Chceme být na oběd v udon restauraci v malé vesnici Kumura čtvrt hodiny vlakem od Hirošimy nejpozději do druhé hodiny.
Ukázka aplikace Hyperdia, jízdní řády pro Japonsko.
(Pro obecnou informaci, obrázky jsou obvykle rozliknout pro vyšší rozlišení)
Velmi prostorná Zelená třída, neboli první třída, v Hikari N700 z Tokia do Šin Kóbe (Šinkansen má šířku skříní 3 360 mm což je o necelý půlmetr více než vlaky u nás a běžné vlaky rozchodu 1 067 mm v Japonsku). [iPhone panorama]
Pohled na Fudžisan z paluby Šinkansenu při průjezdu v její blízkosti, který se při rychlosti 285 km/h otevře jen na pár desítek sekund.
Cesta zabere 5 hodin do Hirošimy, přestup mezi Šinkanseny Tókaidó a Sanjó linek bude v Kóbe, kde není třeba přebíhat mezi nástupišti a vůbec je to zajímavá stanice vpasovaná mezi ústím dvou dlouhých tunelů (ten ze kterého vyjíždí vlak na fotce má 16 km).
Šinkansen N700 na vlaku Sakura z Ósaky do Hakaty na Kjúšú zastavuje v Šin Kóbe.
První kam míříme je rodinná restaurace ve vesnici Kumura, vařící doma dělané nudle udon. Je to asi 30 min lokálním vlakem od Hirošimy.
Krátká prohlídka Hirošimy s návštěvou kavárny není fotograficky podchycená, přeci jen je „Atomový dóm“ poměrně depresivní místo a na fotkách jej mám zachycen z návštěvy roku 2006.
Kavárna Obscura coffee je top kavárna s výběrovou kávou v Hirošimě [iPhone].
Hirošima je celkem slušně obsluhované tramvajemi (Hiroden), nicméně jejich použití není právě snadné. Platit se dá buď z „kreditové karty“, třeba tokijské Suica karty a nebo hotově u průvodčího, ale podobně jako u autobusů je to celkem (časově a organizačně) náročný proces, kdy se musí platit přesně a pokud nemám drobné, musí se rozměnit (v sousedním automatu). Výstup a nástup je kvůli tomu různými dveřmi a poměrně pomalý.
Konečná tramvají u hlavního nádraží v Hirošimě.
Mijadžima 宮島
Odpoledne míříme na ostrov Mijadžima (píše se v Hepburn transkripci Miyajima, pokud by to někdo hledal), moje velmi oblíbené místo. Tentokrát jsme pro cestu na ostrov zvolili asi hodinovou plavbu lodí, která vyplouvá přímo od Atomového dómu z přístavu na řece v centru Hirošimy.
Loď po plavbě z Hirošimy na Mijadžimu.
Noční nasvícená „plovoucí“ torii chrámu Itsukušima.
Chrám Itsukušima v noci, kdy je pro veřejnost uzavřen.
Přespáváme v soukromém penzionu v japonském stylu a ubytování je to opravdu stylové. Majitélé jsou velmi příjemní a hezky se s nimi povídá, třeba o té minizahrádce na dvorečku domu. [iPhone]
Další den ráno. Panoramatický pohled na chrám Itsukušima. Je odliv a tak hladina vody rychle klesá.
Sakury jsou zde poměrně pěkně rozkvetlé a pod tím vším se prochází jelínci (Šika), kteří jsou posvátní a ostrov jich je plný.
Začalo pršet, ale před odjezdem jsem se ještě vyškrábal na kopeček nad městečkem, kde je takováto malá džindža.
Celkový pohled na osadu na Mijadžimě. Vpravo je vidět pagoda patřící k chrámu Itsukušima, v kopcích je pak řada dalších chrámů a posvátných míst (ty naopak vidět nejsou :-).