Na konci pobytu po víkendu v Tokiu nám zbývají ještě dva dny platnosti Japan railpasu (koupili jsme dvoutýdenní) nicméně z Prahy na tyto dny již nemáme žádný itinerář. Byl to záměr jako pojistka, pokud by bylo něco třeba zařídit nebo se stalo cokoliv jiného nepředpokládaného, přečemž ten druhý den je plánován jako balící, pochopitelně ne celý. V neděli večer se tedy nořím do internetu a hledám něco v rozumné vzdálenosti od Tokia, ideálně nějaké lázně, tedy onsen nebo něco podobného. Zaujalo mě lázeňské město v horách v Gunma prefektuře.

Kusacu onsen 草津温泉

Lokalita vypadá lákavě a tak žena ještě brzy rázno zkouší rezervovat ubytování v rjókanu a daří se, takže plán se mění z jednodenního výletu na dvoudenní s přenocováním a vrátíme se až balicí den, což není problém. Překvapení je, že expres do Kusacu staví kousek od domova ve vedlejší stanici na dojezd městským autobusem. My volíme malinko komplikovanější variantu s přestupem, abychom se svezli Šinkasenem, kterým jsem ještě nejel.

Šinkansen E4 Max. Patrové jednotky jezdící po trati Džóetsu Šinkansen do Města Niigata. Tyto Šinkanseny budou v letech 2018 – 2020 nahrazeny jednotkami E7 (na konci této stránky) a vyřazeny, tak kdo ví, jestli ještě bude šance.


V Takasaki přestupujeme na Kusacu express, kterým jedeme do prefektury Nagano, konkrétně do koncové stanice Nagano-hara-kusatsu-guchi. Dále pak autobusem, který za půl hodiny vystoupá od stanice do hor do Kusacu.


Lázeňské město leží v nadmořské výšce 1200 m. n. m., je velmi svažité, na okolních kopcích i v okolí jsou stále zbytky sněhu, poblíže je též aktivní sopka Širane. Dále jsou v okolí sjezdovky, trekové cesty a podobné atrakce.


Největší termální pramen Jubatake je v centru lázní a je to nejvydatnější pramen v Japonsku s vydatností asi 34 000 litrů za minutu. Voda je kyselá a sirnatá, dominuje zde zápach sirovodíku.


Další pohled na Jubatake. Jsem poněkud nervózní s foťákem, protože tato voda je silně korozivní.


Kolem je celá řada lázní, kam se lze jít smočit (resp. povařit :-), v centru tohoto snímku je onsen historického typu nicméně zcela nově vystavěný. Budova je celá pouze ze dřeva (a vázacích provazců). Ráno jsme zde byli dát lázeň a jsou zde dva prameny, oba opravdu horké až kolem 52 °C. Jeden z nich je navíc opravdu silný (chemicky), protože po minutě začně kůže celkem pekelně svědit a pálit, ten druhý je příjemný. Po většinu času si užíváme prostor sami.


Rybky na ohni co jsem ochutnal už v Tsuru no ju v Akitě. Co to je za druh ryb neumím na meníčku přečíst, ale jako třetí položka tam je i krevetka, zajímavé, tu jsem na klacíku nezahlédl.

Sainokawara Park je místo kde je spousta vývěrů a protéká zde horký potok. Je to asi 30 min chůze od Jubatake. Večer, již bez foťáku, sem míříme ještě jednou oblečeni jen v jukatě, neboť na konci se nachází jedna z nejhezčích (mnohými označovaná za nejhezčí) vnějších koupelí jménem Sainokawara rotemburo. Je to veliký bazén pod širým nebem s termální vodou obklopený přírodou. My jdeme v době setmění a dojít sem večer jen v lehké jukatě a „sandálech“ není úplně snadné, protože zase prší jako z konve a je docela velká zima, nicméně smáčení se (chce to ochlazovací přestávky) v horké vodě je velkou satisfakcí a rozpálené tělo dobře snese cestu v mrazivém větru zpět i když je člověk na lehko v jukatě. Celý „bazén sdílím jen s jedním pánem a stejně jej pro páru většinou ani nezahlédnu.


 [Foto: 西の河原露天風呂] Takto nějak to vypadalo. Koupele jsou oddělené podle pohlaví a atmosféra je skutečně božská. Mimochodem vstupné do lázní nejsou škokantě velké dardy, zde kupříkladu 600 Yenů.


Pěkně nahřátý zanechávám ženu v rjókanu a jdu lovit noční fotky, protože při návratu ze Sainokawary to vypadalo velmi pohádkově. Opět silně prší (tentokráte nám propršela většina pobytu v Japonsku), ale to přežiji a fotkám to určitě dá atmosféru. Lázeňský dům v noci.


Horký pramen Jubatake ve studeném vlhkém a deštěm prosyceném vzduchu vytváří závoje páry a je to skutečně kouzelné.

Toto je veřejně přístupná „nožní lázeň“ s přístřeškem, kde lze smočit nohy v horné termální vodě. Vedle je kavárna s podobnou výbavou, kde lze srkat nápoj, máčet si nohy v horké vodě a léčit tak tělo prochladlé z venčí.


Tahle fotka mi nějakým způsobem připomíná scény z filmu Blade Runner. Tam také pořád pršelo, tma s neony, všude deštníky. Ne že bych si hrál na Ridleyho Scotta. 🙂


Návrat je opět expresem Kusatsu.


Zde přijíždí jednotka Šinkansen E7 tratě Hokuriku Šinkansen do Takasaki. Poslední jízda Šinkansenem, byl to parádní výlet a další den dopoledne míříme na letiště. Foto není ideální, jenže pobyty vlaku ve stanici jsou krátké a veškerou výbavou se mi nechce sprintovat 200 m od plůtku na konci nástupiště do vozu kde máme rezervaci. Takže jen takto neumětelsky telákem. 🙂